Renesanční osobnosti prosluly mimo jiné neobyčejnou
šíří svého
umělecko-vědeckého záběru. A byť mi do formátu Leonarda da Vinciho či
Erassma Rotterdamského ten pověstný chloupek dosud schází, cítím, že nadešel
čas, abych lidstvu přispěl
i jinak než jako "pouhý" fyzik. Tato stránka je proto věnována prezentaci
výsledků mého vědeckého bádání mimo oblast fyziky.
Než budete pokračovat, přečtěte si prosím:
Prohlášení o autorských právech: Veškrerý materiáln
uveřejněný na této stránce podléhá Všeobecné veřejné
licenci GNU. Jakéhokoliv použití publikovaných textů a
nepřírodních zákonů musí splňovat podmínky oné licence.
Prohlášení o neodpovědnosti: Jako žádný z výrobců
softwaru, ani já naprosto za nic nenesu odpovědnost. Jmenovitě si
dovoluji upozornit, že
dle pravomocného
rozsudku soudu ve věci bývalého sekretáře ODS
Libora Nováka není v České republice
nikdo, a tedy ani já, odpovědný za to, co podepíše.
Jo - ještě bych měl zmínit, že kromě zde uvedených témat se
intenzívně věnuji religionistické analýze
Harryho Pottera. Jde o rozsáhlý vědecký projekt, jemuž se věnuji
amatérsky. To "amatérsky" zde znamená pouze to, že za to nepobírám
peníze, ne že by to nemělo profesionální úroveň. (Jakékoliv příspěvky
jsou pochopitelně vítány. I kdyby šlo o pouhé tisíce.)
Pedagogika
(Šiprův) psycho-pedagogický zákon:
Nikdo si neví rady s vlastními dětmi. Ale každý moc dobře ví, co přesně
potřebují děti těch druhých. (Zpravidla je to pár facek.)
(Šiprův) zákon věčně
nespokojeného rodiče:
Nezávisle na tom, jaké
děti jsou či co dělají, rodiče jsou s nimi vždy
nespokojeni. Je dítě klidné povahy? "Když on se nikdy kvůli ničemu
nerozčílí, musí mít nějaké slabé sebevědomí..." Je dcera jedničkářka
a premiantkou třídy? "Já fakt má strach, že se nenaučí normálně žít,
ani žádnej kluk jí nebude dost dobrej..." Je syn oblíbený,
s každým vyjde, má spoustu přátel? "Jeho prostě nezajímá nic
jiného než kecat s kamarádama!"
(Šiprovo) porušení
zákona vyloučeného třetího ve vánočních
koledách:
Lidé vyskytující se v českých
vánočních koledách patří výhradně do jednoho ze dvou druhů. Za prvé
může jít o lidi poměrně movité, kteří něco mají a o toto něco se
hodlají podělit s Ježíškem. Tu druhou kategorii tvoří lidé, kteří
jsou chudí, nic nemají, avšak jsou hudebně nadaní a jdou Ježíškovi
zahrát či zazpívat. (Typickou ukázku tohoto třídění najdeme například
v koledě Jak jsi krásné.) Co koledy naprosto nepřipouštějí je
existence lidí, kteří jsou chudí a současně nemají vůbec žádný hudební
talent. Prastarý logický zákon vyloučeného třetího (buď zpívat umím
nebo neumím) je je zde zjevně porušen!
Znáte to klišé z dívčích
románků: Ona něžná, citově založená, zranitelná, toužící po velké
lásce - on chladný počtář a matematik, věřící jen tomu, co se dá
vyjádřit číslem či popsat rovnicí. "Místo lidí vidí čísla." Působivé,
leč falešné. Ano, matematik skutečně většinu času stráví
s čísly. Ty se ovšem od lidí liší tak podstatným způsobem, že si
je s lidma nemůže splést ani náhodou a matematikův vztah
k lidem tudíž jeho profesí deformován není a být ani nemůže
(neboť co je například Cantorovo diskontinuum či Dirichletova funkce
proti takové tchýni...). Profesionálně deformován bude ve vztahu
k lidem mnohem spíše takový psycholog, který se pořád
v práci zabývá lidmi zprava-zleva a už o nich neumí přemýšlet
v jiných kategoriích nežli "fóbie", "sublimace" a "obscese".
Odevšad se ozývají hlasy,
že ženy jsou (přinejmenším v katolické) církvi diskriminovány, že
církev je ženám nepřátelská a že nezbytné učinit církev ženám
přátelštější. Ovšem zběžný pohled do kostelních lavic při bohoslužbě
odhalí, že převážnou většinu účastníků tvoří ženy, že ženy početně
převyšují muže při jákékoliv náboženské akci (poutě, rekolekce) a že
se naopak zdá, že téměř vše co církev dělá, vyhovuje ženám evidentně
více než mužům. Čili věci se mají právě naopak: Navzdory
populárnímu klišé,
církev je příliš orientovaná na ženy a nepřátelská mužům!
(Šiprův) zákon nesymetrické stupiditní
reflektivity:
Myslíš-li si o někom, že je blbec, potom si věz, že on si nepochybně
myslí totéž o tobě. Ovšem považuješ-li někoho za chytrého, potom on
tě přesto může - byť nemusí - považovat za vola. Praktický důsledek: Je lépe považovat ostatní lidi za blbce,
protože jen tak máte zaručeno, že někoho nehodnotíte výše než on vás.
(Šiprův) zákon nerovného dialogu:
Čas od času zaplaví intelektuální koutky našeho tisku úvahy o tom, jak
vést dialog, proč vést dialog, s kým vést dialog a také ovšem
s kým nevést dialog. Přitom všichni ti guruové tolerance a
plurality se shodují v tom, že s "netoleratními" lidmi (rozuměj -
s lidmi kteří nedosahují naší intelektuální úrovně) se dialog
vést nedá. Já tvrdím, že je tomu právě naopak: Dialog se dá
vést jedině s blbcem! A sice proto, že jinak by vůbec
nešlo o dialog. Každý totiž rozdělujeme lidi na "chytré" a na "blbé",
s tím že chytří jsou ti, co uvažují zhruba stejným způsobem jako
my, a blbí jsou všichni ostatní. Tedy vedeme-li "dialog" s těmi
"chytrými", je to vlastně jen takové poplácávání se po zádech a
vzájemné ujišťování se o tom, jací jsme borci (a hlavně jak jsme
tolerantní - bodejť by ne, když si všichni myslíme v podstatě to
samé). O skutečném dialogu lze hovořit teprve od chvíle, kdy se bavím
s člověkem podstatně odlišných názorů než jaké mám já - a
takového člověka ovšem zákonitě považuji za blba.
(Šiprův) zákon
selhavšího humanismu:
Jednou z neochvějných
pravd posledních (minimálně) třiceti let je, že "technika" selhala a
zavedla nás do slepé uličky: Hrozba jaderné války, zničené životní
prostředí, rostoucí sociální nerovnost, šíření toxikomanie a
kdovícovásještěnapadá. To je prý dědictví techniky. Jako většina toho,
co říkají intelektuálové, je i tohle ovšem kravina. O jakémpak selhání
techniky se dá hovořit, když ta bomba přece skutečně bouchla?
Přesně tak, jak výpočty těch "selhavších" techniků ukázaly! Jo
kdyby atomová bomba nevybuchla, transistorové rádio nehrálo či
auta nejezdila - v tom případě by skutečně šlo o selhání
techniky. Jenže ona ta technika funguje, tak je to! A že s tím
lidi neumějí zacházet, že se chovají jako hovada a že používají
správné nástroje k nesprávným věcem, to přece není selhání
techniky - to je naopak selhání filosofie a kultury! Nenadávejme
technikům, na vině je selhání humanitních oborů!
(Šiprův) zákon mužsko-ženské asymetrie:
Ženy mají děti. Muži mají závazky. (Nevěříte-li, pročtěte si kteroukoliv
inzertní rubriku "seznámení".)
(Šiprův) zákon Old
Shaterhandova oblbovacího účinku:
Četli jste
někdy něco od Karla Maye? Pak jste si museli všimnout, že Old
Shaterhand má destruktivní účinek na inteligenci lidí, kteří jsou s
ním v jedné společnosti. Vezměme si všechny ty slavné westmany jako
Sam Hawkins, Tlustý Jimmy, Dlouhý Davy, Hobble Frank, Dick Hamerdull,
Pitt Holbers: jsou úžasní, skvělí a prozíraví, přechytračí a/nebo
přemohou všechny darebáky, vyrovnají se s každou situací, blahosklonně
poučují nezkušené - prostě supermani. Ovšem - jen dokud se s nim
nepřipojí Old Shaterhand. Ve společnosti Old Shaterhanda tihle
správní westmani začnou vršit jednu greenhornovskou chybu za druhou, a
to do té míry, že celá skupina je zajata bandity nebo Indiány. Což je
na druhou stranu dobře, protože jen díky tomu potom dostanou Old
Shaterhand s Vinnetouem příležitost demonstrovat své schopnosti unikat
ze zajetí a brát přitom s sebou i všechny své společníky. (O koních a
medicínách nepřátelského náčelníka nehovoře.)
Každému politikovi je
dříve či později položena všetečným novinářem otázka, zda někdy udělal
nějakou chybu. Odpovědět je třeba tak, aby na jedné straně nevzniknul
dojem, že dotyčný politik je arogantní a nikdy chybu nepřizná, na
druhé straně ale nesmí být ani vyvolán dojem, že náš superman snad
(probůh!) dělá chyby jako kdejaký obyčejný smrtelník. Vše se vyřeší
přiznáním politicky korektní chyby: "Příliš jsem věřil lidem!"
Případně "málo rázně jsem zasáhnul" (rozuměj proti svým
protivníkům). Vyjádřeno otevřenou řečí: "Mylně jsem se domníval, že ti
ostatní jsou stejně čestní, poctiví a féroví jako já."
K velkým
penězům lze přijít buď nepoctivě nebo poctivě. Nepoctivě přijde k
penězům víceméně každý, kdo je získá "vlastním přičiněním" (a je z
tohoto hlediska jedno, zda jeho postup formálně byl či nebyl
legální). Poctivě lze peníze získat prakticky pouze tak, že zdědím
peníze, které kdysi získal (samozřejmě nepoctivě) nějaký můj
prapředek. Praktický důsledek: Z movitých lidí si náš respekt zaslouží pouze ti,
kdož svůj majetek získali nezaslouženě.
(Šiprové) zákon
nepřímé úměry mezi imunitou a výší příjmu:
(Priorita v objevu tohoto zákona patří mojí ženě.) Čím víc má kdo
peněz, tím naléhavěji pociťuje nutnost chránit své zdraví. Mám-li
vysoké příjmy, považuji život bez pračky vzduchu za dvěstě tisíc korun
za nezodpovědný hazard a trápím se vnitřními spory zda mám či nemám
jezdit na ozdravné pobyty k moři jenom jednou měsíčně jako dosud nebo
zda je nutno sáhnout hlouběji do kapsy a lítat na Nový Zéland každý
týden. Tyto starosti člověku s průměrnými přijmy spánek neberou
ani náhodou, zato se trápí tím, zda vydat či nevydat měsíčná plat na
antialergické lůžkoviny. Kterýžto problém nechává opět zcela klidným
někoho, kdo se těžce rozhoduje zda vyhodit či nevyhodit zplesnivělý
chleba. Praktický důsledek: Ve starostech o vlastní zdraví jsme si všichni rovni.
Jak tak to sobě čtu ta moudra, říkám si, že je škoda, že toho není
víc. A tak se neřečnicky ptám: Nechtěl(a) byste někdo se mnou napsat
knihu rozhovorů? Je to teď takovej oblíbenej žánr, kdekdo už byl
takdle vyzpovídanej nějakým více či méně známým novinářem... A když
srovnáte plky mnohých z těch intelektuálských celebrit
s tím, co tady píšu já (a s tím, co bych třeba taky ještě
mohl napsat) - no nepřijde vám taky líto, že dosud nevyšla
knížka rozhovorů se mnou? A přitom to chce jediné - sehnat schopného
autora a nakladatele! Ujmete-li se toho, slibuju férové jednání a
rozumný podíl na jistě obrovském finančním zisku. Seriózní
nabídky (u novinářek prosím s fotem) mi posílejte i
s nevratnou zálohou deset tisíc euro výhradně písemně.
